ŽIVÁ RYBKA
Prezentací poraněné rybky v lovišti dravce můžeme přimět k záběru i zkušené trofejní ryby a přitom tato technika není materiálně ani technicky náročná. Velmi důležitá je hloubka, v níž hodláme rybku nabízet (závisí na druhu lovené ryby, ročním období a místních podmínkách) a pro úspěšné zaseknutí ryby je vhodné zvážit množství, velikost a typ háčků umístěných na nástraze.
Nabízí se dvě varianty - v prvním případě umístíme na těle rybky jeden jednoháček, dvojkáček nebo trojháček, ve druhém nastražíme rybku do tzv. chňapacího systémku, kdy na jejím těle umístíme dva nebo tři trojháčky.
Použité náčiní může být velmi variabilní podle velikosti nástražní rybky i velikosti očekávaného úlovku, kterým je při lovu s lankem štika (při lovu jiných dravců může lanko sloužit jao pojistka pro případ štičího záběru).
Podle hloubky v místě lovu používáme buď pevné nebo klouzavé splávky s dostatečnou nostní, aby je nástražní rybka nepotopila, ale ne zbytečně velké. Zátěž je průběžná a zaráží se obvykle o uzel, který spojuje kmenovou šńůru s lankem (spojeno obratlíkem nebo karabinkou). Délka lanka by neměla klesnout pod 30 cm.
Umístění háčku na těle rybky se provádí buď v okolí hřbetní ploutve nebo v tlamce. Zásek je třeba provádět v závislosti na veilikosti nastražené rybky v rozmezí několika sekund, vácně i minut po záběru. Ryba si sice musí kořist v tlamě po uchopení otočit, ale u rybek do 15 cm nemá cenu čekat déle než 1 - 1,5 minuty. Dlouhé otálení se zásekem stojí každoročně život tisíce zejména podměrečných štik.
Při nastražení velkých nástrah jsou lepší chňapací systémky, které dovolují zaseknout téměř okamžitě.
