ZIMOVÁNÍ
Želvy, které obývají mírné pásmo, musejí čelit drsné zimě. Víme, že nejsou schopné se zahřát a kromě toho nemají v zimním období ani potravu. Proto přečkávají zimu ve stavu strnulosti, který bývá označován jako zimní spánek. Jejich tělo vychladne a životní pochody se mnohonásobně zpomalí. Nepotřebují energii na udržování tepla, a proto přežijí několik měsíců bez potravy.
Jestliže chováme dospělou suchozemskou želvu, jejíž domovina leží v oblasti mírného pásma, měli bychom ji zimovat. Na zimování ji připravujeme postupně. Týden až dva před uložením k zimnímu spánku ji nekrmíme a dáváme jí jen dostatek vody. Také ji častěji koupeme, želva se tak lépe vyprázdní. je to důležité, neboť zimující želva nesmí mít ve střevech žádné zbytky potravy.
Jakmile želva sníží aktivitu, připravíme jí bedničku naplněnou nadrobno natrhanými novinami nebo odstřižky bavlněných hadříků či dřevěnými pilinami. Na dno nasypeme vrstvu oblázků. Bednička nemusí být nijak velká, ale její výška by měla dosahovat nejméně pětinásobku výšky želvy, aby nepromrzla. Jestliže se želva nezahrabe sama, budeme jí muset pomoci. Jakmile s určitoustí upadla do zimní strnulosti, přemístíme ji na místo, kde je stálá teplota 4 - 6 °C. Bývá to obvbykle sklep, zeleninová přihrádka v chaldničce nebo chladná spíš. Zimujeme-li želvu ve sklepě, překryjeme bedničku pletivem, aby se k ní nedostaly myši.
Během zimy pravidelně kontrolujeme teplotu a vlhkost v zimovišti. Náplň bedničky nesmí úplně vyschnout, ale s vlhčením to nepřeháníme, aby substrát neplesnivěl. Koncem zimy, obvykle na přelomu března a dubna, želvu ze zimního spánku probudíme. Teplotu jí postupně zvyšujeme po dobu dvou týdnů. Probuzená želva asi nebude několi dní přijímat potravu, což je obvyklé. Po probuzení jí pak vykoupeme ve vlažné vodě. Želva se vyprázdní a důkladně se napije.