THŮJE
Thůje u nás patří k nejvíce vysazovaným jehličinám. V posledních letech převládá výsadba thůjí v živých plotech, protože zůstávají zelené po celý rok. Thůje, čili zerav západní, má velmi široký sortiment kultivarů. Najdeme mezi nimi vysoké stromovité, kuželovité, úzce sloupovité i keřovité. Na druhé straně i zakrslé kuželovité, kulovité i ploše zploštělé. Neméně možností nabízí thůje i v barvách listů (jehlic) - odstíny zelené od světlé až po tmavou lesklou zeleň, modravé, žluté (zlaté). Thůje můžeme využít jako solitéry, ale i do skupinových sadeb, do skalek či jako přenosnou zeleň.
Pro výsadbu živých plotů se hodí odrůdy husté, rychle rostoucí, nerozklesávající se pod tíhou sněhu. Výška živého plotu by měla být do 3 metrů, na metr se vysazují dvě až tři rostliny. Thůje se stříhá až doroste do požadované výšky. Řez se provádí pravidelně každý rok - od května do srpna - přerostlé rostliny nesnáší řez do starého dřeva, neobrazily by. Zastřihávají se jak vrcholky rostlin, tak boky z pohledových stran. Thůje se rozrůstá také do šířky, takže časem vytvoří zapojený porost. Živý plot může být i nestříhaný, volně rostoucí, jen s upravenou výškou. Výborným pomocníkem jsou elektrické nůžky na živé ploty.
Na skalce můžeme mít zakrslé formy mnoha tvarů, kulovité nedorostou víc jak 80 cm, takže se vejdou i do předzahrádky.
Většina thůjí je mrazuvzdorná, při dobré péči (a zálivce v bezmrazých dnech) vydrží v nádobě i několik let, pak se dají vysadit do volné půdy, proto jsou oblíbené na terasy nebo schodiště.
KDYŽ THŮJE HNĚDNOU, REZAVÍ:
Začnou-li nám thůje z ničeho nic hnědnout, může to být hned z několika důvodů:
- Špatný závlahový režim - po výsadbě je třeba thůje zalít, ale nikoliv utopit sazenice. V těžších půdách zaléváme opatrně, v písčitých častěji a vydatněji. Do doby, než thůje zakoření, sledujeme vlhkost půdy.
- Zimní prosychání - je způsobeno nedostatkem vláhy v půdě. Ohroženy jsou hlavně kbelíkové rostliny. Ve volné půdě zaléváme thůje před zamrznutím a při oblevě doplňujeme vláhu.
- Přehnojení - nedáváme hnojivo ke kořenům hned při výsadbě, s první dávkou počkáme až po měsíci od výsadby. Než přehnojit, raději přihnojíme až další sezónu, kdy bude kořenový systém již vyvinutý. Platí i při přesazování.
- Nedostatek živin - starší stromy rezaví, chybí jim hořčík v půdě. Ve vodě rozpustíme hořkou sůl, roztokem postříkáme listy nebo aplikujeme zálivku ke kořenům.
- Zimní oteplení - a následující velké mrazy způsobí popraskání pletiv s rašící mízou. Uschlé větvičky nezachráníme, musíme je odstřihnout.
- Zimní solení - živé ploty u komunikací trpí prosakováním soli z vozovky. Do těchto míst raději živý plot nevysazujeme, po čase by nám uhynul.
- Napadení houbami - koncem léta se objevují odumřelé výhony se zčernalými plodničkami. Odstaníme větve a thůje postříkáme fungicidem dle návodu.
- Napadení škůdci - larvy některých motýlků (molovka thůjová) se zavrtávají do větviček, které následně koncem léta zasychají. Postřik na savý a žravý hmyz by měl rostlinu škůdce zbavit.
HNOJENÍ:
Provádí se od května do srpna každé tři týdny až měsíc. Použít můžeme Konifer (dle návodu), NPK nebo Celerit (2/3 voda, 1/3 hnojivo). Takto připravený koncentrát necháme za občasného zamíchání stát do druhého dne, poté znovu důkladně promícháme, nabereme 1/2 litru koncentrátu a nalijeme do deseti-litrové konve s vodou a zaléváme.
Zásadně nepoužíváme nedostatečně rozložený kravský a koňský hnůj, naposledy hnojíme v srpnu, aby si rostlina odpočinula.