TAK DLOUHO SE CHODÍ S KUKUŘICÍ NA TLOUŠTĚ, AŽ SE ŠTIKA UTRHNE
Bylo nebylo, jedno sobotní ráno, kdy jsem si vyšla na ryby. Jako správný rybář jsem měla už i své "místečko". Sedím v křesílku, dívám se na vodu, pozoruji ledňáčka na vrbičkách, plující labutě nebo letící volavky. Tloušti plavou kousek od břehu a pěkný kusy. Nahodím na mou oblíbenou kukuřici a záběry jsou skoro hned. Tahám rybu ke břehu, ale z háčku se vyvlíkla a tak vytahuju jen prázdný háček. Napíchnu další kukuřici, nahodím do zhruba stejného místa a čekám. Opět záběr. Nějaká čudla na háčku je. Přitahuju ke břehu a najednou se ryba začne mocně vzpínat a zápasit. Říkám si, co to? Začíná celkem velký souboj - ryba a já. Dále přitahuju a nedochází mi, že z počátku se úlovek tvářil jako malý tloušť či plotice a teď přitahuju velrybu. A najednou, tak 2 metry od břehu vidím, jak se ryba vzpíná, bílé břicho a kroutí se sem a tam - ŠTIKA. Štika mi ulovila můj úlovek. Bohužel za chvíli štika vlasec překousla a bylo po zápase, po rybě i po háčku. A já se teprve vzpamatovala z mého prvního, navíc nečekaného, setkání s tímto dravcem.