RYBÍ KOSTI
Ryby byly, jsou a budou důležitým zdrojem obživy člověka. Patří k pokrmům lehce stravitelným, obsahují vitamíny A, D a také B12, nezanedbatelný není ani obsah minerálních látek. Vyšší konzum rybího masa má příznivý vliv na omezení nemocnosti a úmrtnosti na cévní sklerózu a stává se tak určitou prevencí před chorobami srdce a cév.
Významný vliv na vlastní spotřebu má počet mezisvalových kůstek v rybím mase. Strach z kostiček zapíchnutých v dásních, mandlích nebo jícnu mnohým lidem znechutí každé sousto, jinak výborně zpracovaného rybího pokrmu. Přestože existuje bezpočet receptů na "likvidaci" kostí v rybí svalovině, nedůvěra panuje dál ...
Následující tabulka znázorňuje počty svalových kostí u jednotlivých sladkovodních druhů ryb. V tabulce chybí některé druhy ryb, které buď mezisvalové kůstky nemají vůbec (např. úhoř), nebo jich mají mizivé množství (mník, sumec). Ve výsledcích jsou uvedené pouze počty mezisvalových kostí - není tam tedy zahrnuté množství obratlů, dále kosti patřící k ploutvím a žebra. Je třeba upozornit, že počet kostí se nemění v závislosti na stáří a velikosti ryb - pouze starší a větší kusy mají kosti větší a tvrdší než ryby malé a mladé.
Nejméně kostnaté ryby jsou z čeledi okounovitých. Kaprovité jsou naopak nejkostnatější, přičemž nejvíc kůstek se u nich nachází v ocasních částech (kdežto u dravců je tomu přesně naopak). Rozdíly existují i mezi samotnými kostmi, zatímco perlín a štika mají kosti silné a tvrdé, tak lín a pstruh mají kosti měkké - tzv. vlasové.
