UČÍM SE FEEDER
Odpolední sova zakukala konec pracovní doby a já s kolegou z práce vyrážím do Lahovic pod most na Berounku. Pro základní orientaci čtenářů uvádím: Kolega chytá na feeder (chytání s krmítkem), a to dokonce i závodně. Já chytám nejčastěji na přívlač (vláčení nástrahy ve vodě), závodím maximálně s Pampalinim. Kolega si k vodě bere kyblík nějakého mixu (krmné směsi) a třeba červy. Já si beru nejrůznější gumové nástrahy - rybičky, červíky, plechové či umělohmotné rybičky, různé třpytky. Prut kolegy má 3,6 m, můj prut má 2,1 m. A tady to začalo.
Feederový prut má jemnou špičku, zaznamená tak rychleji záběr i malé rybky, je složený asi ze 4 kusů. Můj prut nemá tak jemnou špičku, malé rybky tak zaznamenává později, resp. záběr rybky nemusí být tak patrný, ale skládá se jen ze 2 kusů. Kolega mi půjčuje svůj prut - závodní. Provlíkám vlasec skrz očka a dle pokynů navazuji obratlík, krabinku, připojuji krmítko, navazuji háček. Jsem připravena.
Mám si prý zamíchat v kyblíku pár červů do krmné směsi a nabrat do krmítka. Ejhle, trochu jsem zabrala, abych dostala hustou navlhčenou směs do krmítka a zapůjčené krmítko se nějak prohlo. Začínám se potit, i když venku začíná pršet. Pokouším se udržet v prstech hýbajícího se červíka a navlíkám ho na háček. Prý jednoho mám navlíknout za hlavičku, druhého za prdelku, třetího za hlavičku a čtvrtého zase za prdelku. Byla jsem ráda, že jsem tam tři červíky nějak napíchala a že to jakž takž přežily moje prsty.
Půjčený skoro 4 metrový prut dávám nad hlavu za sebe, překlápím naviják a hážu. Párkrát se mi sice podařilo trefit vodu, ale už ne zakrmované místo, což je při tomto způsobu lovu celkem důležité. Rybář se snaží házet neustále do jednoho místa, krmení z krmítka se postupně uvolňuje a přitahuje tak ryby na jedno místo.
Nahazuji, záběr nikde, vytahuji prázdné krmítko, plním směsí, připíchnu červa, nahazuji, záběr nikde, vytahuji prázdné krmítko, plním směsí, připíchnu červa, nahazuji ... Krmím jak blázen, ale ryba stále nikde, i když další kolega vedle se přišel pochlubit, že už chytnul parmu a podoustev. Překlápím naviják, zvedám prut nad hlavu za sebe, nahazuju, ale nic nešplouchne. Vlasec s háčkem i s krmítkem se ocitá nade mnou ve vrbových větvičkách. A drží mrcha. Kolega se snaží koncem dlouhého podběráku krmítko vyprostit. A daří se. Znovu plním krmítko, napichuju červy, překlápím naviják, zvedám prut nad hlavu za sebe, nahazuju a zase vrbičky. Do prd.... Tentokrát musíme vlasec i s háčkem a obratlíkem obětovat a utrhnout, krmítko se podařilo zachránit. Na dlouhé feederové pruty bych musela chytat zřejmě někde na dlouhém travnatém břehu bez jakýchkoli keříků, stromů a možná pro jistotu i dalších rybářů.
Raději vracím závodní prut, než mu zlomím špičku, vracím promáčklé krmítko a slibuji, že háček i s obratlíkem koupím a přinesu, balím věci a bez šupiny se vracím domů. Kolega chytl asi 5 cejnů.