DOMŮ BEZ ŠUPINY, ALE SE ZÁŽITKEM

23.10.2015 00:00

Po několika dnech typického podzimního pošmourna (zima, mlha a déšť), se právě na začínající víkend ukázalo sluníčko. Bylo krásně jasno, na sluníčku i teplo a žluté listy na stromech dělaly na obzoru s neopadavými stromy krásný podzimní kontrast. Cestou na chatu jsem tedy zakufrovala na Berounce, rozložila pruty, zapíchla vidličky, rozprostřela křesílko, vytáhla svačinu a kochala se pohledem na okolní přírodu.

Občas přeletěl ledňáček, občas divoké kachny. Pak kolem projely dokonce i dvě osmiveslice - možná trénink na nový ročník dračích lodí. Na protější bříze přistála vysoko ve větvích volavka. 

Ale nějvětší zážitek byl vidět přímo u břehu pod mými pruty nutrii říční (nejdřív jsem myslela, že je to ondatra, ale v určování mi večer pomohl kamarád Google).

Připlava a chvíli se opatrně zdžovala ve vodě pod převislým šípkem. Pochopila jsem proč. Nad šípkem byl strom s jablkama, která samovolně padala do trávy a občas se některé zakutálelo až do vody pod šípek nebo zůstalo ležet v trávě pod strmým břehem. Nutrie si jablko vzala ve vodě do předních tlapek a za pomalého plavání jej okusovala. Proplavala kolem mě několikrát, vylezla i kousek na břeh až se pak odvážila víc, vylezla celá a já jí měla přímo pod nohama. Nebála se, spíš to vypadalo, že čeká, až jí hodím něco dobrého. 

Nutrie říční:

Nutrie říční známá též jako vodní krysa, řekomyš americká, bobr bahenní, bobr americký nebo koypu, je velký hlodavec původem z Jižní Ameriky, ve světě často chovaný na kožešinu (ceněnnou zejména ve východní Evropě a střední Asii) a maso. V mnoha teplejších oblastech severní polokoule se podařilo v chovu uniknuvším jedincům založit místní populace, čímž se nutrie zařadila na seznam nepříjemných invazních druhů. 

Nutrie říční je jediný známý zástupce čeledi nutriovitých. V současné době se vyskytuje ve volné přírodě na všech kontinentech mimo Antarktidy a Austrálie, o přirozený výskyt se však jedná pouze v Jižní Americe. Za obtížný invazní druh je považována v Jižní Korei, jižním Japonsku, jihozápadní Číně, v povodí řeky Mississippi, jižní Evropě, centrální Asii a na Blízkém východě. Její rozšíření do severnějších oblastí je omezeno tím, že jde spíše o subtropické zvíře špatně snášející delší mrazivé dny. Ty dokážou její populaci spolehlivě zredukovat. Daná vlastnost se projevuje expanzí směrem do hloubi mírného pásu v časech mírných zim a vyhynutím těchto exponovaných okrajových populací, pokud v zimě přituhne. 

Nutrie říční žijí na hustou vegetací pokrytých březích potoků, řek, jezer či v zarůstajících bažinách. V březích si budují nory s chodbami dlouhými 15 a více metrů. Aktivní jsou hlavně za šera, přičemž se obvykle nevzdalují více než 180 m od nory. Jsou vynikající plavci a podstatnou část své aktivity vyvíjení ve vodě. Na nohou mají plovací blány a jejich nozdry jsou posunuty dopředu a nahoru. Okolo tlamy mají hmatové vousky, které jim ve vodě umožňují snadněji hledat potravu, výrazné jsou oranžové hlodáky.

Velikostně se nutrie nacházejí mezi ondatrou a bobrem - tělo dospělé nutrie je dlouhé 40 - 70 cm, ocas je dlouhý 30 - 45 cm. Dospělé nutrie váží okolo 5 - 6 kg, dobře živený alfa samec může dosáhnout váhy 10 kg, samec vykrmený v zajetí až 12 kg. 

Nutrie se živý kořeny a rostlinami - potravu si vyhrabávají nebo se pasou na březích a podél břehů. Potravu si dokáže přidržet předními končetinami. Větší množství jedinců dokáže zcela spást pobřežní s příbřežní vegetaci a rozhrabat břehy, čímž přispívá k jejich erozi. Velmi nepříjemná je tato jejich aktivita, pokud si k ní vyberou sypané hráze, které pak mohou velmi rychle znehodnotit a uvést do havarijního stavu. Další nepříjemností je, že jsou hostiteli pro nematodální parazity (hlístice), které mohou napadat člověka (Strongyloides myopotami napadá kůži člověka). V chovech je základem krmné dávky zelená píce v letních měsících, v zimních měsících seno, pařené brambory, krmná řepa či mrkev a jadrné krmivo (oves, ječmen, pšenice, kukuřice), a to nejčastěji v podobě šrotovaného krmiva. 

Mláďata nutrií se rodí po celý rok, pohlavní dospělosti dosahují nejdříve do 4 měsíců. Rychlost dospívání je přímo úměrná dostatku kvalitní potravy, což znamená,že v mírném pásu mláďata narozená v zimě vyrůtají pomaleji. Březost trvá asi 130 dnů, v jednom vrhu je obvykle 5 - 6 mláďat. Mláďata mohou přežít odstavení od kojení již po pěti dnech, nicméně průměrná doba kojení je 5 - 6 týdnů. 

Ve volné přírodě vzniká  následující sociální uspořádání. V polygamní sociální skupině vládne alfa samice, jí je podřízen alfa  samec (v době říje se vedení prohodí). Mladé samice si vytvářejí teritoria částečně se kryjící s teritoriem matky, mladí samci jsou z rodiny vypuzeni. 

Chov nutrií je mnohem náročnější než třeba chov králíků či drůbeže. I zkušený chovatel by měl počítat se ztrátami okolo 15 %, začátečník samozřejmě ještě větší. Nejčastější příčinou je nevhodné krmivo. Nutrie jsou mimořádně náchylné k chorobám žaludku a zažívacího traktu vůbec, takže veškerá potrava musí být kvalitní. Zatuchlé, namrzlé nebo i jen zapařené krmení může lehce vyvolat nadýmání, popřípadě záněty. Nebezpečná je píce sklizená z chemicky ošetřených míst nebo taková, která obsahuje jedovaté byliny (ocún, blín, pryšec, sasanka ...). Mezi větvemi, které dáváme k ohryzu, by neměla převládat vrba nebo jíva. Nutriím hrozí i jiná onemocnění. Hustá kožešina je v zimě nechrání před omrzlinami (nejčastěji na lysém ocase a končetinách) a v létě naopak bývá příčinou přehřátí organismu, příliš studené podlahy v kotcích mohou způsobovat záněty močových cest. 

V zajetí je nutrie chována pro maso nebo pro kožešinu, obvykle se ale jedná jen o malochovy. kromě standardního plemene (hnědá kožešina) se podařilo vyšlechtit i jiná plemena. Dominantní jsou např. odrůda bílá, černá a zlatá, recesivní pak stříbrná, pastelová, safírová, perlová. V ČR má chov nutrií dlouhou tradici již od roku 1928. Rozmach nastal v období 60. - 80. let, ale pak po úpadku státek dotovaných velkochovů, došlo k poklesu chovaných zvířat. V důsledku nezájmu a chybějící mladé chovatelské generace je chov nutrií v ČR ohrožen, resp. hrozí reálné nebezpečí zmizení plemen, patřících k národnímu dědictví - nutrie standardní, nutrie zlaté a nutrie přeštické. Záchranu a dohled nad genetickou rezervou má Národní referenční středisko genetických zdrojů Výzkumného ústavu živočišné výroby. Maso nutrie je libové a lehce stravitelné, takže se hodí jako výživa pro nemocné. 

 

Video